Náš společný život

Narodili jsme se 29. 11. 2016 mamince Brenti a tátovi "Bluovi". Však nás najdete na speciální stránce Štěňátka.
Tam máme každý svou stránku, ale máme také společné zážitky, tak dvounožka dovolila vytvořit nám ještě jednu stránku - tuto, kde vás zkusíme občas vést naším životem - společným :)

16. 5. 2017
Ace odjel do svého nového domova do Anglie. Všichni naši drobečci našli své domovy a jsme velmi šťastní, že nám příchází zprávy a fotografie od nic. Děkujeme a těšíme se na další a další novinky ze života našich miminek.

20. 3. 2017
Jsou nám bezmála čtyři měsíce a jsme ve svých domovech, tedy až na "Ejsíčka" (Ace), ten je stále u mamky a dvounožky a vyhlíží ty nejlepší páníčky a báječný domov. Nějak kluk nemá štěstí , ale o tom až později. Teď se hlásí ke slovu holčička Amber. Bydlí v Polsku u rodiny s již jednou silkou a má se dobře. S kámošem kamarádí a prý je to pěkná štramanda a rošťanda, pomalu se chystá okouknout první výstavu a pak se teprve uvidí, zda se jí výstavní mola zalíbí.  Adík řádí v rodině v Chebu, má mladou a čilou majitelku, která nám podává o lumpíkovi zprávy. Už si vycestoval na dovolenou do Rakouska a lumpačí jedna báseň. Paničku občas pozlobí, malý nezbeda je to. Už se moc těšíme, až za Adíkem vyrazíme na návštěvu, jeho stará rodina. 
Amorek si lebedí v Rusku s jednou o trochu starší silečkou. Na zahradě je hlídá šest tibetských dog a nyní mají i tibetská štěňátka, tak má Amorek koho prohánět i přesto, že je už teď menší než oni :)
Angel bydlí v Přílezech v domečku se zahrádkou a dneska se již jmenuje Filípek. Paničku nespustí z očí a musí s ní chodit do koupelny i do sklepa. Páníčka hlídá, když chce spát. Je stále s nimi a je spokojený, má dokonce i psího kamaráda doma. Také za Filípkem se moc těšíme.
No a jsme u našeho posledního lumpa a to je "Ejsík" (Ace Kohoutí stopa), máme jej stále doma. Je to nezbedníček šikovný, hlavolamy luští jedna báseň, ale zatím pořádně neposedí. Spí zásadně dvounožce u hlavy a na rameni. Venku řádí jak černá ruka a Princ i Bren mají co dělat, aby je v přetahování neutahal. Žije si spokojený štěněčí život a možná se mu z domova nechce, ale musí si najít svou rodinu, svůj báječný domov. Zájemci jsou, ale zatím nic nevyšlo. Ejsík čeká na skvělého pána, nejlépe aktivního, ale podmínkou to samozřejmě není, on se moc rád válí, nejradši na zádech s drbáním bříška :)

24. 1. 2017
A je to tady! Balíme si ranečky! Dvounožka říkala, že je nám osm týdnů a můžeme šupajdit za svými novými páníčky. Už jsme prý dost velcí, abychom mohli být bez mamky a dost vyspělí, abychom mohli do nového prostředí. Amber už má sbaleno a Amorek si začíná balit. My tři kluci - Áda, Acík, Angel - my jsme zatím doma, řádíme o stopéro (to se prý neříká - říkala dvounožka - ale o psaní nic neříkala, tak co) a dvounožka nás občas i hubuje, ale my jí stejně utečeme. Krom toho jsme přišli na prima trik, jak se něco stane a dvounožka nás jde rozsoudit nebo něco zachraňovat, tak si pěkně sedneme a upřímně na ní koukáme, no a co myslíte? No jasně! Všechno odpuštěno :D Prostě to funguje :) Jsme rádi doma, tady to známe a chodí za námi hodně návštěv, ale přeci jen toužíme po tom svém páníčkovi, jenom našem. Dvounožka nám vypráví, jaké to bude, až budeme "něčí" a budeme se mít rádi. Mamka nám také vyprávěla a brácha Princ také. Tak se moc těšíme. Brácha nás tedy i strašil hrůzostrašnými historkami, ale mamka říkala, že se nemáme bát, že hodných lidí je víc. Dostali jsme nové hračky a milujeme honění. Občas se nám do cesty něco připlete a to je pak rána. Dvounožka vylítne, jestli jsme celí a my už dávno hrajeme jinou hru. Je to parádní být malej. Zapomněli jsme napsat, že už samozřejmě máme obojky, však už jsme skoro psi, ale dvounožka nám na ně připíná karabinu s provázkem, říká tomu vodítko a prý nás učí chodit na vodítku. Ale to je přece nesmysl, my chodíme za tou dobrotou, co má v ruce, nějaká karabinka na krku není vůbec důležitá :) Tak se loučíme, jdem do pelechu, ať máme sílu na odpolední návštěvy a řádění :)
PS: fotek máme spoustu, jenže dvounožce se sem nevejdou, prý musí zmenšit ty už navkládané a teprve potom bude moci dávat další. Tak se klidně koukněte na Facebook dvounožky, tam fotky dává, když jí je schválíme a necháme jí na vkládání čas :)

16. 1. 2017
Je nám šest a kus týdnů a čeká nás čipování a očkování, dvounožka říkala, že se nemáme ničeho bát, tak se jí snažíme poslechnout. Dvounožka má trochu trápení s těmito stránkami, protože prý jsme moc krásní a máme spoustu fotek a ty zabírají moc místa a tak se to snaží upravovat, ale času je málo a my jsme stále aktivnější a chceme, aby si hrála s náma. Chodí za námi návštěvy, to milujeme. Můžeme je okusovat a pusinkovat a zlobit je a oni nás nechávají. Naše dvounožka občas už uteče :) Pořádáme na ní totiž řízené útoky, to se domluvíme někde v koutku bedýnky (obýváku) a všichni na ní s dupotem vyrazíme, obklíčíme ji a jí nic jiného nezbývá, než si nás všímat a hrát si s námi :) Máme spoustu nových fotek, jenže se nám nevejdou již na tento web, tak se bude muset rozšiřovat místo, ale to chvilku potrvá (převod peněz), tak vydržte a hlavně na nás myslete - hledáme ty nejlepší páníčky :) Takové páníčky, kteří se nám budou věnovat, chápou, že počáteční investice není naprosto přemrštěná a my za ní určitě stojíme, protože jsme prostě úžasní a ještě k tomu báječní.
Dvounožka říkala, že podala inzerát a že volají lidičkové, jenže zadarmo opravdu nejsme, však jak by to dvounožka udělala, abychom měli takového tátu a mámu a všechna ošetření a výbavičku a výchovu a zadarmo? To vážně nejde, to přece chápete. Ještě k tomu jí vždycky mírně nazlobí, když se zájemci ptají jen na cenu, však nejsme rohlík na krámě, my s vámi chceme být třeba patnáct let, rodina, zázemí, zdraví - to by zájemce mělo zajímat. Ale my jí vždycky olízneme a ona se usměje a řekne, že ti nejlepší páníčci si nás určitě  najdou :) Tak páníčkové - jsme tady!

5. 1. 2017
Chvilku jsme se neozvali, ale my to vážně nestíháme, nevěřili byste, kolik je zajímavých věcí na světě. Tak třeba naše bedýnka už je nám malá (to dá přece rozum), tak trénujeme přelézání otvoru, který nám dvounožka zvýšila, ale fakt naivně. Naučil nás to Adík (Adeo). Opře se o otvor a tak dlouho se zadními snaží vyskočit, až se mu povede navalit se na přepážku a pak už je to jen parkrát zabrat předními a už jsi venku. Před tebou velký prostor a spoustu zajímavostí. Dvounožka už to pomalu vzdává a běháme si po jejím obýváku. Včera Bea (Amber) našla skulinku v zahrazení do další "bedýnky", dvounožka tomu prostoru říká chodba. Tam se běhá jedna báseň. Máme to prostě strašně náročné. Už toho spoustu umíme. Adeovi rostou zuby a dvounožka občas vypískne. My ostatní se také snažíme, už máme bílé perličky, dvounožka se na nás culí, když je našla a počítá další. Učíme se už na granulky a chutnají nám. Dvounožka říkala, že se musíme naučit na granulky a že nám dá na cestu do nových domovů vejslužku. Bea své doma má, ale my ještě ne. Večer před spaním si s klukama povídáme, jak by měly ty naše domovy vypadat, tak snad se nám přání splní.

1. 1. 2017
Přejeme všem plné misky, spoustu her, pozitivního přístupu a legrace po celý tento rok.
A sami sobě přejeme ty nejlepší páníčky, kteří se ozvou naší dvounožce. Ségra už teplé bydleníčko má. My, kluci, zatím čekáme, kdo se s námi bude mazlit, sportovat, pozitivně vychovávat a prostě symbiozně žít :) Jsme každý jiný, ale všichni úžasní :)

30. 12. 2016

Tady nás máte, jsme šikovní, velcí, obratní, učenliví, rostoucí, ... a prý jsme ďáblíci. Ale s tím se tedy moc souhlasit nedá, jsme andílkové, však máme také jména týkající se bohů a všeho kolem nich. Dvounožka skoro nestíhá prát a mít stále dostatek čistých dek. Vypadá to, že za chvilku budeme znát vítěze naší soutěže "počůrej co můžeš". Sice jsme přistoupili na její hru - loužičky na noviny/papír - ale stejně si to dáváme po svém, přední packy se totiž dají na noviny, tím pádem jsme splnili úkol a že jsou zadní na dece, tak to přece už lze odpustit :) Jsme prostě ke všemu ještě děsně chytří! Angel dostal přezdívku "Méďa", když se dvounožky ptal, tak jen pokrčila rameny a že prostě tak. Ale nám je to jedno, hlavně že nás hladí.

29. 12. 2016
To je frkot! Prý jsou svátky, říkala dvounožka, a prý trošku nestíhá, tak jí máme omluvit. Stále se něco děje! A to zase musíme potvrdit! Ty "svátky" asi znamenají, že za námi chodí "hlaďátoři". Hele, to je vám parádička! Dvounožka včera dokonce tři návštěvy pozvala. Dopoledne jsme dostali baštu a šli jsme do velké ohrádky (obývák tomu říkají) a běhali jsme. Ňufňali nás dvě dvounoží mláďata a jedna velká teta. Domeček nám naše dvounožka vyčistila, takže zase nevíme, kdo vyhrál soutěž "počůrej co můžeš". Šlo se spát. Ale nedivte se, víte co to je přeběhnout celou velkou ohrádku (obývák), vyštěkat plyšovou myš a zavrtat se na místa, kam nám dvounožka brání? Brzo odpoledne byla zase bašta a běháníčko, k hlazení přišly dvě dvounoží mláďátka. Dvounožka nám vždy řekne, že bude babysiting, moc jí nerozumíme, ale jestli to znamená, že bude hlazeníčko, tak jsme nadšení vždy, když to vysloví. Následoval odpočinek a pozdě odpoledne byl dlabanec a vyběhání, tentokráte s jedním lidským mládětem a velkou tetou. Tu jsme mohli všichni pusinkovat, to se nám moc líbí, protože se dvounožci tak pěkně chichotají a ještě více nás hladí. Ale jinak je tedy ten život strašně náročný. Ale my se nedáme. Mějte se mezi těmi vašimi svátky hezky a přijďte za námi, my se rádi socializujeme (takhle tomu říká dvounožka, přitom tedy fakt nevíme, co tím jako myslí, protože my jsme naprosto v pohodě).

23. 12. 2016

Masíčko nás stále baví, dvounožka má vždy radost, jak se cpeme. Tak jí děláme radost. Dneska udělala radost ona nám, pozvala nám hlaďátory. Tedy, to bylo! Říkaly si "tři sudičky" a mazlily nás pěkně dlouho. Skvělé to bylo. Dostali jsme dlabanec, pak jsme se proběhli po té velké bedničce, jak jí říkají obývací pokoj a pak nás tři sudičky uhladily ke spokojenému spánku. Parádička! Jen naše dvounožka se bála, že si na to hlazení při usínání zvykneme ... mno ... ehm ... zvykneme! :)

22. 12. 2016
Usnesli jsme se! My všichni! Tedy bez ACE samozřejmě ... proč bez něj? To je jednoduché. Sháníme pro něj garsonku! Hele, takhle to fakt nejde, prostě CHRÁPE! Klidně si vyvalí pupek a spěte si všichni dobře. Jenže to moc nejde, on to řeže jak evropskou ligu! Tak mu sháníme garsonku. Nemáte někdo volnou? Prozatímní řešení bylo zalehnout ho. Docela se nám to povedlo :)

22. 12. 2016
Je to tady! Jsme komando! Jachaaa, zvládneme cokoliv, kdykoliv a kdekoliv! Mno ... dobře ... ještě nemáme tolik fyzické síly, ale to doženeme! Jsme úžasní, je nám 24 dní a už zvládneme přeprat dva krtky, myš a bráchové (Adeo a Amor) začali trénovat řecko-římský zápas. Světe boj se, už trénujeme!

21. 12. 2016
Dvacettři dní na světě ... dvacettři dní mámino výborné mlíčko .... Dvounožka říkala, že už jsme velcí klacci a že tu mámu snad vypijeme, ale to nemáme v plánu! My máme v plánu si jí nechat, protože je to báječná mamka. Jenže dvounožce se pořád něco nezdá. Třeba si pěkně načůráme do pravé strany pelechu (spíme totiž na levé) a už to vypadá, že jeden z nás vyhraje, ale ona musí přiběhnout a dát nás do čistého. No tak má to cenu? Je tedy pravda, že pak přijde a hladí si nás, to máme moc rádi. Soupeříme, kdo jí první vleze do dlaně. Ona z toho má strašnou radost a hladí nás o to víc. Jo a také se jí děsně líbí, když na nás volá a my přiběhneme. Tak, je na nás hodná, tak co bychom jí neudělali radost, že?
Dneska jsme ochutnali něco nového! Maso! Prý jsme masožravci, tak jsme dostali čerstvé maso. To vonělo! A chutnalo! Dvounožka hned letěla pro takovou krabičku a točila si nás. Prý jsme mlaskali. Jenže to fakt nešlo jinak, taková dobrota!

19. 12. 2016

Dnešní den je pro nás jednadvacátý. Dvounožka se rozhodla, že nám ukáže nové obzory. Bedničku už máme změřenou, tak nás vyndala do větší bedničky, říká jí obývací pokoj. Na zemi byla teplá deka, tak se ADEO proběhl a hned vyčůral, ACE se ani neproběhl a hned čůral :) AMBER vlezla dvounožce hned do ruky a schoulila se, že si bude užívat hladící masáže. Malej dvounožec nás hlídal, abychom neopustili deku a nenastudili se. AMORek ťapkal jak nějaký závodník a ANGEL hrál s malým dvounožcem hru, kdo bude u okraje deky dříve. Ostatně všichni jsme chodili jako draci! A pak přišla další novinka. Mezi nás přistálo mlíčko. Dvounožka nám dávala ochutnat z prstu. Vůbec nebylo špatné, ale od mamči je lepší. Mlíčko jsme všichni ochutnali. ACE se naklonil nad talířek a prostě jedl. Dvounožka žasla, že takhle hned umí mlíčko pít. C-c-c, co si jako o nás myslí? To umíme všichni! Jenže my nechceme, dohnali jsme mamku Bren a ta nám najíst dala. Dvounožka zapla hned pračku - trošku jsme jí tu deku označkovali - a prý zítra půjdeme zase do té větší bedničky, tak to se těšíme :) Před spaním jsme si ještě povídali, že nevíme, proč se tak snaží s tím praním, když my soutěžíme, kdo toho počůrá více. Ale teď už musíme vážně odpočívat, byl to náročný den.

18. 12. 2016
Dneska jsme na světě dvacátý den. Pro nás nic neobvyklého a nového. Mamka nás skvěle krmí, pak máme spoustu času na trávení, poměříme bedničku (ještě pořád) váhavou chůzí. Dvounožka si nás pomuchlá, pohladí, přeměří a zase jdeme chrupkat. Ovšem dneska! To byla věc! Normálně jsme se prý fotili! Tedy, my toho ještě moc nevidíme, ale dala nás na deku a snažila se "naštelovat". Chacha, ona je prostě neskutečný naiva :) To víte, že jsme se točili přesně na druhou stranu než chtěla, taková zábava! A šlo nám to všem dokonale. Nakonec jsme se nad ní slitovali a každý z nás alespoň trošičku zapozoval. Jenže nás to strašně zmohlo, mamka Bren nám dala najíst a odpadli jsme - odpočívat se musí.

15. 12. 2016
Jíme, spíme, chvilku cvičíme a zase jíme. To by pes nevěřil, jak je náročné ovládat celé tělo a představte si, že máme čtyři nohy! Už o nich všichni víme. Mysleli jsme si, že se budeme přemisťovat plazením po bříšku, to nám docela šlo - pádlovali jsme, ale teď? Máma říkala, že máme používat ty čtyři tyčky ... Hrůza .... Ale zkoušíme to, je to náročné :) Dvounožka jásala nad našimi pokusy a také nad otevřenýma očkama. Bylo nám líto jí říct, že ještě nevidíme, že si bude muset ještě chvilku počkat, ona měla takovou radost, že jsme mlčeli. Tedy většina z nás! ACE se jí to snažil vyžvanit, (naštěstí nerozumněla) - zalehli jsme ho!

14. 12. 2016
otevíráme očka :)
AMOR (fialový) obě očka napůl otevřená
ADEO (červený) obě očka čtvrt otevřená
ACE (modrý) napůl pravé očko, levé čtvrt
ANGEL (bílý) obě očka čtvrt otevřená
AMBER pravé otevřené, levé čtvrt

12. 12. 2016

Je nám přesně 14 dní a dvounožka se rozhodla, že se bude oslavovat větší bedničkou. Tedy, hlavní důvod je ten, že už se začínáme zvedat na nožky a pár nás přehuplo přes okraj porodní bedničky :)

Uznáváme, že je nám bednička trošku větší, ale nebojte se, my se moc snažíme a rosteme jak z vody, tak za chvilku bude bednička plná ... a víte koho? No přece NÁS! :)

Zvedáme se na nožky a snažíme se "kráčet". Dvounožka se nám směje, že prý po bedničce plachtíme. Drzá, že? My se tak snažíme, modrásek přešel celou bedničku a jenom dvakrát cestou upadl! Ale unavilo nás to, dobrou noc.